Historie

Místo

Osídlení okolí dnešního Místa není doloženo téměř až do konce středověku. Jsou sice známy pověsti, vyprávějící o obydlích, vznikajících na pozemcích dnešní Vysoké Jedle, Místo však tehdy ještě neexistovalo. Ve 14. století v této oblasti začíná těžba železné rudy, z konce 15. století se nám dochovaly zmínky o louce se štěpnicemi, nazývané pro svůj malý sklon Placz. V polovině 16. století, v době, kdy Lobkovicové otevírají v okolí Hasištejnu další doly, bylo na tomto místě založeno horní městečko, pojmenované podle louky, na které vzniklo - Placz.

Přesné datum vzniku není známo, ale historicky první zmínka o městečku pochází z roku 1569. Zakladatelem Místa byl s největší pravděpodobností Šebestián z Lobkovic, jeden z tehdejších držitelů Hasištejna. Roku 1572 zde byl postaven kostel, r. 1586 správu nad městečkem převzal na následujících deset let Maxmilián z Lobkovic. O dva roky později už zde byla fara, a mše sloužil protestantský farář. V této době bylo Místo nejmenším krušnohorským horním městem. Výnosy dolů však brzy klesly, a obec se tak nerozvinula tolik, jako jiná krušnohorská horní města. Měla však jednu důležitou výsadu - stala se střediskem cechů okolních vesnic. Byly tu soustředěny sběrné cechy pláteníků, krejčích, zedníků, kameníků, tesařů, kolářů a bednářů.

Roku 1606 Místo získal Linhart Štampach ze Štampachu, a to se tak stalo součástí panství Ahníkov. Po bitvě na Bílé hoře byli Štampachové potrestáni zabavením majetku, roku 1623 panství kupuje Jaroslav Bořita z Martinic. Tou dobou však již zuřila třicetiletá válka, která měla na městečko značný vliv. Nějvětší škody zde byly napáchány během tzv. švédského údobí, kdy byl zničen i kostel s náměstím.

Jako náhrada za zničený kostel byla po válce na náměstí postavena dřevěná kaple, kterou r. 1691 nahradil nový kostel, postavený na okraji městečka. Tomu byl roku 1786 přidělen lokalista a r. 1853 byl povýšen na farní, zároveň byl také opraven a rozšířen. V roce 1797 vznikla poblíž kostela nová školní budova. Škola byla až do roku 1872 jednotřídní, docházely sem také děti z Blahuňova a Vysoké Jedle.

Po třicetileté válce zcela ustalo zdejší dolování, lidé si tak museli hledat jiné zdroje obživy. Většina našla uplatnění v zemědělství a v lese. Oproti malým políčkům, která svým majitelům stačila sotva k přežití, dosahovalo intenzívní hospodářství panského velkostatku velkých výnosů. V této době se do Krušnohoří dostává paličkování krajek, které se i zde stává určitým zdrojem příjmů.

Během sedmileté války Místem prošel regiment pruských vojáků, kteří zde údajně ukradli všechny slepice a husy. Během války trpěl nájezdy pruských vojáků celý kraj.

Roku 1791 panství zdědila hraběnka Marie Anna z Althanu, která nechala vypracovat tzv. "Local Befund", podle kterého zde touto dobou žilo 206 obyvatel, a stálo tu 44 měšťanských domů, poplužní dvůr, určený ke stržení, panská myslivna, kostel, nová škola a v údolí Prunéřovského potoka 3 mlýny, 2 pily, drátovna a hamr, uváděn je i vápencový lom. Pěstoval se zde také len a chmel.

Roku 1850 se Místo stalo samostatnou správní jednotkou. O 9 let později byly zákonem zrušeny cechy a zdejší řemeslníci se tak sdružili do Spolku řemeslníků Místa a okolí. Po mnoha požárech v průběhu celého 19. století (např. r. 1838, 1848, 1880) byl v roce 1896 založen Spolek dobrovolných hasičů. Ten sice požáry v obci neukončil (začátkem 30. let 20. století zde hořelo třikrát), významně však zmírnil jejich následky. Přelom století byl pro obec ve znamení budování. Roku 1898 byla zprovozněna silnice, vedoucí z Ahníkova do Celné, o dva roky později byla dokončena výstavba místního vodovodu. Roku 1914 zde nechal Em. Karsch postavit lovecký zámeček Z toho se později stala dětská zotavovna pro podvyživené děti a pro děti ze sociálně slabých rodin.

O průběhu 1. světové války v Místě nemáme žádné informace, avšak víme, že po jejím skončení Němci v Sudetech nesouhlasili s připojením k nově vzniklé Československé republice a chtěli vytvořit "samostatnou provincii Deutsch-Bohmen", patřící k Německému Rakousku. Hlasy volající po jejím vytvoření nezanikly ani po obsazení pohraničí československou armádou. Ty umlčela až o rok později rakouská vláda, která prohlásila sudetoněmecké "vlády" za rozpuštěné.

Roku 1920 byl do Místa zaveden elektrický proud, což značně ovlivnilo zdejší život. Koncem 20. let se Místo začalo značně rozrůstat, do roku 1928 zde bylo postaveno 14 nových domů, ve třicátých letech byl otevřen poštovní úřad. Ve stejné době byla také založena strana Konráda Henleina a s ní související zhoršení postoje k Čechům. Ke všemu do Čech dorazila celosvětová krize, mající za následek velkou nezaměstnanost, která se nevyhnula ani Místu. V září 1938 přišel Mnichov.

Dne 5. 10. 1938 bylo Místo obsazeno německou armádou. Podle kroniky byly tehdy vyzdobené domy a jásající děti vítaly přijíždějící německé jednotky. Do roka vypukla druhá světová válka. Pro všechny obyvatele znamenala strádání a útrapy, byly zavedeny potravinové lístky a lístky na textilní zboží, přímo ve válce padlo devět zdejších mužů. Bombardování ale byla obec ušetřena.

Druhá světová válka skončila 8. 5. 1945 příchodem Rudé armády. Ta Místem pouze projela a nezdržela se tu. Do září stejného roku se sem nastěhovalo asi 60 lidí z Čech a Slovenska, kteří převzali zemědělské usedlosti nebo drobné živnostenské provozovny, někteří si našli práci na blízkých dolech nebo v Chomutovských a kadaňských podnicích v lese. Do srpna roku 1946 byli z obce odsunuti téměř všichni Němci, zůstala jen jedna rodina a farář.

Zdejší zámeček ke konci války fungoval jako vojenská doléčovací stanice, po osvobození v r. 1945 jako kasárna jednotky revoluční gardy (RG), po jejím odchodu zde bylo zřízeno preventorium Masarykovy ligy proti tuberkulóze a 24. 6. 1946 byl změněn na dětskou ozdravovnu.

V 60. letech v Místě nastal opětovný rozvoj. Do roku 1970 odsud byly odstraněny všechny demolice, začaly opravy budov a náměstí, byla provedena částečná kanalizace, vozovky dostaly nový povrch a zaměstnancům st. statku byly postaveny bytové jednotky. Také tu byl vybudován areál zemědělské výroby a sportovní hřiště. Během 70. a 80. let proběhla výstavba více než dvaceti rodinných domků.

Po roce 1990 státní statek ukončil svoji činnost a objekty i pozemky tak byly převedeny do správy Pozemkového fondu ČR. V roce 1997 se Místo přihlásilo do programu Obnovy vesnice. Dnes je zde zřízena dešťová a splašková kanalizace, čistírna odpadních vod a proběhla také plynofikace obce.

Dnešní Místo je jednou z nejlépe udržovaných obcí našeho okresu.

Blahuňov

Blahuňov vznikl pravděpodobně již na počátku 13. století během kolonizace směřující z oblasti (dnes už zaniklých) Kralup do hor, první písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1367. V této době byl součástí panství Hasištejn.

Také původ názvu obce není přesně znám. Existuje o něm několik teorií. Podle jedné je "Blahuňov" odvozen z osobního jména Blahuň, jiné teorie tvrdí, že je odvozen z osobního jména Blasius (Blažej) nebo od přídavného jména "blahý".

Osudy vesnice byly dlouhou dobu svázány s hradem Hasištejn. Hasištejnská vrchnost řídila veškerý zdejší život, významným zásahem do chodu vsi bylo např. přidělování pozemků osadníkům. Farou patřil Blahuňov v tomto období patřil ke Kralupům. Roku 1606 koupil hasištejnké panství Linhart Štampach ze Štampachu a od tohoto data Blahuňov patřil až do roku 1850, kdy se obce staly samostatnými správními jednotkami, k panství Ahníkov.

V druhé polovině 16. století sem dorazil protestantismus. Náboženské problémy však nevznikaly, neboť tuto víru vyznávala i zdejší vrchnost. Po porážce stavovského povstání byli ale majitelé panství potrestáni zabavením majetku. Celé panství včetně Blahuňova tak získal rod Martiniců.

Během třicetileté války byla obec sužována drancováním, hladem, nemocemi a také četnými požáry, v porovnání s okolními vesnicemi však ještě dopadla poměrně dobře. Panství v této době spravoval Bernard Ignatius hrabě Martinic.

Na konci 18. století v Blahuňově žilo 120 obyvatel, většina z nich se živila zemědělstvím, někteří chovali dobytek, předli, nebo obchodovali se dřevem. Vztahovala se na ně také robotní povinnost - společně museli za rok odpracovat 1560 dnů potažní roboty, 468 dní ruční roboty v létě a 403 dny v zimě. Kromě toho vrchnosti také dvakrát ročně platili po 10ti zl. Nejrozšířenější oblastí zemědělství zde bylo ovocnářství, pěstoval se tu však také chmel a od 18. století také len. Roku 1788 byla ve vesnici postavena budova pro trdlici na len.

Roku 1816 byla na místě staré jednoduché zvoničky postavena zděná kaplička, zasvěcená sv. Vítu. Prodej dřeva z obecních lesů se pro Blahuňov stával stále významnějším zdrojem příjmů, ve 2. polovině 19. století obec patřila mezi 10 největších okresních producentů dřeva. V letech 1885 - 1890 byl obcí zregulován potok. Roku 1889 byla zřízena vozová cesta z Blahuňova do Vysoké Jedle. O dva roky později proběhla výstavba hasičské zbrojnice, ani Blahuňov totiž nepatřil mezi obce, kterým by se vyhýbaly požáry (např. r. 1868 nebo 1886).

Oheň však nebyl jediným živlem, který kdy Blahuňov postihl. Mnoho škod páchaly také občasné vichřice, z nich asi nejhorší byla 20. 1. 1890, v roce 1896 průtrž mračen s kroupami zničila celou úrodu, splavila ornici a louky u potoka, který se vylil, přestože již byl zregulován…

Roku 1898 začala stavba silnice z Ahníkova přes Blahuňov a Místo do Celné. Roku 1910 proběhla výstavba vodovodu. Ten byl po 19ti letech ještě prodloužen. Začátek 20. století byl pro obec ve znamení klidu. Lidé žili svým životem, pořádaly se taneční zábavy, pěstovala se častá společná posezení…Všemu však udělala přítrž první světová válka.

První vojáci odjíždějící na frontu byli prý nadšeně pozdravováni a zasypáváni květinami, další však doprovázely jenom slzy. Vesnici postihl hlad a bída, situace se každým dnem horšila. Všude začaly chodit tzv. rekvírovací komise, které lidem zabavovaly nejlepší kusy dobytka a obilí, dokonce i zvon z kapličky musel být odevzdán na válečné účely. Roku 1918 válka konečně skončila, to však stále neznamenalo konec všech útrap. Trvalo ještě několik dalších let, než se Blahuňov ze všeho vzpamatoval.

Roku 1922 byla do vsi zavedena elektřina, o pět let později sem byl instalován první telefon. V roce 1934 se zde objevila další novinka - rádio.

Roku 1935 byla založena Henleinova SdP, tato událost znamenala pro Blahuňov, stejně jako pro všechny okolní obce, velké změny. Koncem ledna r. 1938 lidé na obloze spatřili polární záři, kterou považovali za Boží znamení, předpovídající velké neštěstí. O půl roku později přišel Mnichov a obsazení Sudet německými vojáky. V roce 1939 začala druhá světová válka. O jejím průběhu a následcích v obci bohužel nemáme žádné informace.

Po skončení války bylo v roce 1945 odsunuto německé obyvatelstvo a do r. 1950 sem přišlo 82 nových (převážně českých) obyvatel. V roce 1945 tu také vznikl místní národní výbor. Roku 1960 Blahuňov ztratil svou samostatnost, když byl v rámci územní reorganizace připojen k Místu. V roce 1952 bylo západně od obce nalezeno nevelké ložisko fluoritu, o šest let později se na něm rozeběhla těžba. Ta byla r. 1961 pro uzavření výhodných smluv o dodávkách fluoritu z Číny zastavena. Přestože se čínské dodávky nikdy neuskutečnily, těžba zde již obnovena nebyla.

Dnes se zde nachází 23 trvale obydlených domů a 11 rekreačních objektů. Splašková kanalizace a ČOV ve vsi stále ještě chybí, byla však již provedena plynofikace. Nejbližší lékař je v Zelené, děti docházejí do školy v Chomutově. Blahuňov je dnes poklidnou vsí s výrazně rekreačním charakterem.

Vysoká Jedle

Kdy a kým byla Vysoká Jedle založena je dodnes opředeno tajemstvím. Podle pověsti měla vzniknout roku 1420, když si obyvatelé hasištejnského podhradí, kterým husitské vojsko zničilo všechen majetek, postavilo u jedné vysoké jedle nový domov. Některé teorie praví, že Vysokou Jedli založili Němci, jiné zase, že ves vznikla usídlením se několika obyvatel Místa. Každá z těchto teorií má však určité nedostatky. Ať už je pravda jakákoliv, jisté je, že první písemný záznam o Vysoké Jedli pochází z roku 1367 a v něm je uváděna jako součást hasištejnského panství. Prvotní název vsi (Hochtann, Hohenthannen, Hohenthan…) byl německý, název Vysoká Jedle byl stanoven až vyhláškou Ministerstva vnitra ze dne 25. 4. 1952 a vznikl překladem z německého Hohentann.

O životě ve Vysoké Jedli nevíme téměř nic, neboť i to málo údajů, které se o ní dochovalo, je pouze velice obecné. Údaj z roku 1606 dokládá, že hasištejnské panství i s vesnicí Hohentann koupil Linhart Štampach ze Štampachu. Po bitvě na Bílé hoře byl Štampachům pro jejich účast na stavovském povstání zabaven majetek a panství tak roku 1623 získal hrabě Jaroslav Bořita z Martinic. Tím se Vysoká Jedle stala součástí panství Ahníkov - Prunéřov.

Třicetiletá válka vesnici poškodila, ale nezničila. Krátce po jejím skončení byla vytvořena tzv. Berní rula (což byl soupis všech panství, jejich obyvatel a majetku), ze které víme, že Vysoká Jedle měla v této době 121 obyvatel. Roku 1657 byla vesnici Maxmiliánem Valentinem z Martinic za udělení dědického práva zvýšena robota z 30 na 40 dní. Zemědělství nemohlo být pro zdejší nepříliš úrodnou půdu a horskou polohu výnosné, většině obyvatel tedy sloužilo pouze pro vlastní potřebu. Výjimku tvořil len, který vesničané pěstovali, podomácku zpracovávali a také prodávali. Poměrně významným zdrojem příjmů byl i prodej dřeva. V polovině 18. století zde byli pouze dva řemeslníci - švec a tkadlec. Školu ani kostel vesnice neměla, lidé tedy museli chodit do Místa.

Roku 1840 zde byla postavena kaplička, ve které se od 60. let konaly bohoslužby, na které přijížděl jednou za 14 dní farář z Chomutova. Roku 1850 se Vysoká Jedle stala samostatnou obcí. V 19. století se zde rozšířilo paličkování krajek, zhotovování různých prýmků a nášivek, v zimě se pletly košíky a vázala košťata.

V roce 1898 byla otevřena silnice z Ahníkova přes Místo do Celné, která Vysokou Jedli konečně spojila se světem. Téhož roku se přes obec přehnal orkán, který zničil zdejší smrkové lesy. O průběhu druhé světové války ve vsi nemáme žádné informace, víme jen, že po jejím skončení bylo odsunuto německé obyvatelstvo, místo nějž sem přišlo pouze 49 nových obyvatel a i ti postupně odcházeli. Současně začalo přibývat rekreačních chat. V roce 1955 se Vysoká Jedle při územní reorganizaci stala částí obce Místo.

Dnes má Vysoká Jedle vodovod i splaškovou kanalizaci s čistírnou odpadních vod, v jejím okolí se nacházejí krásné louky s vzácnými a chráněnými rostlinami. Pro nejbližší období obec plánuje parkovou úpravu kolem zdejší kapličky.

Použitá literatura: Binterová, Z. Místo. Chomutov 2001 
Bílek, J., Jangl, L., Urban, J. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov 1976 
Chytilův Místopis Československé republiky. Praha 1930 
Kotyška, V. Úplný místopisný slovník Království českého. Praha 1895 
Kuča, K. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. P. 1997 
Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850 - 1970. Praha 1978